Dějepisná olympiáda, její smysl … i nesmysl?

 Za ty tři roky se podařilo získat jeden postup do krajského kola.

Měly ty měsíce práce smysl? Kluci rozvíjeli svou čtenářskou gramotnost a kritické myšlení, rozšiřovali své znalosti nejen z historie, trénovali, jak zvládat stres z testu v cizím prostředí a časovém presu. To vše se jim určitě bude hodit při dalším studiu.

V tomto roce u mě trochu převládl pocit nespokojenosti z částečného neúspěchu (k postupu do krajského kola chybělo pár bodů), ale určitě to nebylo výkonem chlapců. Málokdo si umí představit, kolik práce dá příprava na okresní kolo. Za poslední roky jsem docela přivítal, že se testy změnily. Už to nebyla klasická „šprtárna“ stovek stránek z knih a učebnic. Přidaly se otázky, kde se projeví práce s textem, jeho pochopením, dovednost čtenářské gramotnosti. V přípravě se začala objevovat videa i práce s obrazovým materiálem. To vše je chvályhodné a organizátorům za to děkuji.

Bohužel letos se mi inovace zdály už přes čáru, kdy snaha o aktivismus a otevření genderových otázek měly vliv na kvalitu testu. Téma Dvě strany téhož příběhu: Jak muž a žena kráčeli dějinami - spolu, proti sobě i vedle sebe je jistě velmi zajímavé a přínosné. Co ale nechápu je, že v doporučené literatuře máme několikasetstránkové knihy, z nichž se v testu neobjeví skoro nic. Proč třeba z těch knih neoznačí jen určité kapitoly (životopisy jednotlivých osobností), jak to bylo dříve?

Nebo procházíme doporučená cvičení, kde máme reklamní plakát s Edisonovým výrobkem. U toho jsou dvě otázky: Co je to fonograf a kdo je ta žena? Tak tedy vyhledáme, k čemu fonograf sloužil, a zjistíme, že žena je múza hudby Euterpé. A výsledná otázka v testu: Jaká společenská role je v reklamě přisuzována muži a jaká ženě? Testová otázka i s odpovědí je přiložena ke článku ve fotogalerii.      

Až úsměvná je otázka (opět přikládám jako foto): Které z uvedených módních prvků by byly ve veřejném prostoru a v běžné společnosti považovány za vyloženě nevhodné? Správné odpovědi: křiklavě nalakované nehty a minisukně. K tomu připsán dodatek, že případně můžeme uznat i třetí odpověď kalhoty. Říkám si, jestli by nějakého prvorepublikového soudce neiritovala třeba i poslední možnost – kratší účesy.

Těmito příklady jsem jen chtěl poukázat na to, že kluci se připravovali opravdu svědomitě, věnovali tomu desítky hodin. Ne vždy píle a snaha musí okamžitě vést k úspěchu a někdy to prostě ani nejde. Nejde se připravit na všechno. Ale každá poctivá práce se nakonec vždy vyplatí a získané zkušenosti a dovednosti se jim budou hodit. Celým tímto článkem chci vlastně říci: Kluci, díky!!!

Michal Slinták