Co vědět o šikaně

CO BY MĚLI DĚTI A RODIČE VĚDĚT O ŠIKANĚ ? 

STRATEGIE PRO VYŠETŘOVÁNÍ ŠIKANY 

(1) Doporučená strategie pro vyšetřování šikany

1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s obětmi.
2. Nalezení vhodných svědků.
3.Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
(nikoli však konfrontace obětí a agresorů).
4. Zajištění ochrany obětem.
5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

(2) Doporučená strategie při výbuchu brutálního skupinového
násilí, tzv. "školního lynčování"

1. Překonání šoku pedagoga a bezprostřední záchrana oběti.
2. Domluva pedagogů na spolupráci a postupu vyšetřování.
3. Zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi.
4. Pokračující pomoc a podpora oběti.
5. Nahlášení policii.
6. Vlastní vyšetřování.

PŘÍKLADY NEPŘÍMÝCH A PŘÍMÝCH ZNAKŮ ŠIKANOVÁNÍ

Nepřímé (varovné) znaky šikanování

Doporučení učitelům

• žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády
• při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními
• o přestávkách vyhledává blízkost učitelů
• má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený
• působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči
• stává se uzavřeným
• jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje
• jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené
• zašpiněný nebo poškozený oděv
• stále postrádá nějaké své věci
• odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy
• mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy
• začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole
• odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit

Doporučení rodičům

• za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi
• dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.
• dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem
• nechuť jít ráno do školy, dítě odkládá odchod z domova, možno pozorovat strach, ztráta chuti k jídlu
• dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, popř. střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem
• dítě chodí domů ze školy hladové
• usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
• dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně
• dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co ho trápí
• dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody, případně doma krade peníze
• dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí
• dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům
• dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat
• dítě se vyhýbá docházce do školy
• dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku

Přímé znaky šikanování

• posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, na dávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný
• kritika žáka, výtky na jeho adresu, pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem
• nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil
• příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se ji podřizuje
• nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či spoluúčasti na nich
• honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí
• rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout