Deset kluků z devítky v Praze

Letos jsme upravili plán a nejdříve jsme přejeli metrem do Kobylis. Zde jsme se postupně vydali třemi směry. Prohlédli jsme si slavnou zatáčku, kde se parašutistům podařilo smrtelně zranit protektora Heydricha.

Pochmurným dojmem na nás zapůsobila Kobyliská střelnice. Zde Němci popravili přes 500 československých občanů. Na dlouhé zdi památníku si můžete přečíst jména a věk všech popravených.

Tuto část výpravy jsme završili na architektonicky velmi zajímavém kubistickém hřbitově v Ďáblicích. Zde se naši žáci setkali s krutým a ironickým paradoxem našich dějin. Na jednom místě zde v hromadných šachtových hrobech leží těla statečných parašutistů a odbojářů společně s nacisty. Tohoto místa bohatě též využili komunisté, kteří zde zakopávali oběti svého zločinného režimu. Nacismus nebo komunismus – stejný zločin – stejné místo. Zastavili jsme se u nejsmutnějšího místa – památníků několika desítek miminek. Tyto nevinné děti zemřely na nedostatek výživy a nemoci jen proto, že se narodily v komunistických kriminálech ženám, které tento režim chtěl zlikvidovat. Sociální jistoty komunismu nebyly pro každého a soudruzi se zřejmě báli i těchto neviňátek.

Cestou zpět do centra jsme se podívali na Výstaviště. V rámci areálu můžete najít Maroldův panoramatický obraz bitvy u Lipan. Toto monumentální dílo měří 90 metrů. Sice to nepatřilo tematicky do našeho zájezdu, ale stálo to za to a všem návštěvu vřele doporučuji.

Pak už přišel pomyslný vrchol naší cesty – kostel sv. Cyrila a Metoděje. Uvnitř jsme nahlédli do prostor, kde probíhal statečný boj Jana Kubiše, Adolfa Opálky a Josefa Bublíka z blízkého Bánova. Na žáky velmi zapůsobila atmosféra krypty pod kostelem.  Zde padli po dlouhém boji Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Josef Valčík a rodák z Kunovic Jan Hrubý. U bust hrdinů z blízkých vesnic jsme nechali keramickou destičku s naší vlajkou a nápisem: Děkujeme za svobodu. Žáci ZŠ Dolní Němčí 2026. Při odchodu jsme měli na paměti slova statečných vojáků: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“

Po ubytování v blízkosti Tančícího domu s krásným výhledem na řeku jsme vyrazili do údolí divoké Šárky. Po cestě jsme zastavili u památníku posledního boje jednoho ze „Tří králů“ Václava Morávka. O pár desítek metrů dále jsme si prohlédli moderní sochu Marie Terezie. Pražanům se „figurka“ prý nějak nezdá, ale nám se líbila moc. A pak už náš čekal výšlap na skály v Šáreckém údolí s nádhernými výhledy. Kluci byli překvapeni, jakou divokou přírodu může Praha nabídnout. Sobotu jsme zakončili zaslouženým odpočinkem v obchodním centru.

V neděli jsem chtěl žákům přestavit Prahu Karla IV. Vyjeli jsme na Pohořelec. Od Strahovského kláštera jsme prošli cestu českých králů přes Karlův most a Staroměstské náměstí až k Prašné bráně. V muzeu Dům u Zlatého prstenu nás čekaly skvělé modely středověké Prahy a interaktivní výklady k nim. Závěrečný výšlap na Vítkov jsme zvládli s vypětím posledních sil. Čekala nás opět skvělá vyhlídka z Památníku armády, hrob neznámého vojína a gigantická jezdecká socha Jana Žižky. A na konec nově otevřené Armádní muzeum, které opravdu doporučuji všem. Za hodinu půl jsme jen tak nahlédli. Moderní expozici můžete navštívit mnohokrát a vždy najdete něco nového. Vstup je navíc zdarma.

Klukům děkuji za skvělý výlet. Výborná parta. Nezaznělo nic z obvyklého: „Jsme unavení. Nechoďme tam. A proč sem?“ Makali, šlapali, nemrčeli, hecovali se do schodů, na skálu. Paráda. Bavilo mě to s nimi. Vrací se domů jako zkušení Pražáci, kteří se už v metru neztratí a dojedou, kam potřebují.

Mgr. Michal Slinták